Škoda – Laurin & Klement typ 110 z roku 1927

Model Škoda – Laurin & Klement typ 110, který se začal vyrábět v roce 1925 je jedním z posledních „Laurinek a zároveň jedna z prvních „Škodovek“.

Laurin & Klement

Spojením firmy Laurin & Klement a Plzeňskými Škodovými závody se mladoboleslavské automobilce v období krize otevřely nové možnosti. Hlavní výhoda bylo snížení režie při nákupu odlitků a výkovků. V roce 1930 se produkce automobilů v rámci koncernu Škoda opět oddělila jako samostatná Akciová společnost pro automobilový průmysl (ASAP), které se po odeznění světové hospodářské krize posléze podařilo uspět na mezinárodním automobilovém trhu.

Škoda – L & K typ 110

V letech 1925 až 1929 se vyráběl typ 110 (předchůdci byly typy 100 a 105) a patřil k jedněm z nejvyráběnějších vozů té doby. Zároveň také byl jedním z posledních „Laurinek“ a zároveň jedna z prvních „Škodovek“. Některé modely dokonce nesly oboje označení na chladiči. Právě jeden s obojím označením vlastní pan Hamáček, který byl vyroben roku 1927 a většina návštěvníků ho zná z veteránských setkání nebo ze srazů SKODAHOME.cz.

Vrak stál pod švestkou

Stála pod švestkou a pomalu se rozpadala. Když ji pan Macháček uviděl poprvé, zaujala ho svými koly. Když jel kolem podruhé, už si představoval, že by se s tím něco dalo dělat. Potřetí zastavil. U švestky se opíral venkovský děda o hrábě a snad čekal právě na něho. A hned se zeptal „Dědo, prodal byste ten …“, chtěl říci vrak, ale včas se zarazil a s trochou fantazie dodal „automobil“. Po třech ticících hodinách, každé všední odpoledne do noci, soboty a neděle strávené ve sklepě, se začala psát nová, veteránská historie vozu Škoda – Laurin & Klement typ 110 z roku 1927.

Motor 1,791 litru

Typ 110 poháněl čtyřdobý řadový čtyřválec s rozvodem SV. Válce byly odlity v jediném bloku a na klikový hřídel začal výrobce používat nejkvalitnější chromniklovou ocel. Motor byl mazán pomocí olejového čerpadla, poháněného šroubovými koly od vačkového hřídele. Ke kontrole množství oleje slouží kontrolní kohoutek s plovákem v klikové skříni. Horizontální karburátor byl umístěn na pravé straně, když na levé bylo magnetoelektrické zapalování. Chlazení zajišťovalo termosifonové chlazení a lamelový chladič.

Novinky u typu 110

Výkon motoru 25 koní se přenášel na kola přes čtyřrychlostní převodovku s pohonem zadních kol. Stodesítka se také stala jednou z prvních, která měla brzdy na všechna čtyři kola. Mechanické brzdy Perrot působily na všechna čtyři kola, zato parkovací na kotouč za převodovkou. Vůz byl již vybaven i elektrickým spouštěčem.

Limuzína, kabriolet, kupé …

Automobil měřil přes čtyři metry (4200 mm) a rozvor náprav byl necelé tři metry (2950 mm). Celková hmotnost se pohybovala kolem 1200 kg, z čehož šasí vážilo 660 kg. Největší rychlost je 85 km při spotřebě 12 l/100km. Model 110 se dodával jako čtyřsedadlový otevřený vůz, kabriolet, limuzína Weymann, kombinovaná dvojitá limuzína nebo kupé.